Od doby, kdy jsme chalupu koupili, jsme se chystali na rekonstrukci přístavku. Před každou zimou jsme mysleli, že tentokrát už přístavek ty přívaly sněhu nepžežije, a musí spadnout. Pořád ale byly důležitější věci k budování... Přístavek byl zkrátka takovou naší Popelkou, spíš pro ostudu a, na rozdíl od pohádkové Popelky, i bez užitku.
Když nás na chalupě ze dne na den "uvěznil" koronavirus, stavebniny, a vůbec všechno, bylo zavřené, že se nedalo dělat nic jiného, vzali jsme přístavek útokem. Mákli jsme si na něm celá rodina. Na jaře 2020 jsme udělali hrubou stavbu a pak se čekalo na nová okýnka. Během zimy jsme pokračovali. Ale už to nešlo tak rychle jako na jaře, když jsme na to měli spoustu času.
Ještě na něm jsou nějaké nedodělky (které už asi nikdo nikdy nedodělá, jak už to tak bývá), ale dělá nám radost. A nejvíc nás těší, že zvenku se to skoro nepozná. Jen podle nového dřeva, které ale časem taky chytne patinu... Máme rádi věci, které jsou funkční, moderní, ale zároveň nekazí historický ráz chalupy.
Místo tmavého, studeného, děravého přístavku plného pavučin, je teď krásný světlý prostor, kde se (nejen) za deště moc příjemně sedí a poslouchá zurčení potoka. Jak jsme tak dlouho bez něj mohli být?
(A konečně mám kam dát na zimu muškáty !!!! AK)
